Rozhovor: Cestou ke čtení

Rozhovor: Cestou ke čtení

V dnešní době je čím dál těžší dostat děti od mobilů ke knížkám. Zeptali jsme se odbornice na dětské čtenářství Niny Rutové, jak mohou rodiče pomoci svým dětem k tomu, aby si našly ke knihám cestu a četly s chutí, láskou a porozuměním.

 

 

 

 

 

 

Dostává, kupuje a vášnivě čte knížky pro děti a svou osobní zálibu promítá i do spolupráce se školami, knihovnami i médii. Na webu najdete její náměty pro společnou četbu z knížek pro děti, které byly nominovány na Zlatou stuhu, spolupracuje se školními čtenářskými kluby. Vedla měsíčník Rodina a škola, pro Českou televizi natočila seriál Škola snů.

 

 

 

Proč je důležité, když rodiče dětem čtou?
Čtenářské dovednosti rozvíjíme v dětech daleko dříve, než se naučí číst samostatně. Hlavně tím, že nás děti vidí od narození běžně s knížkou, že s nimi chodíme do knihovny, do knihkupectví, že se od předškolního věku spolupodílejí na výběru knížek pro sebe. Když je četba knih samozřejmou součástí našeho vlastního života, když děti vidí, že nás čtení těší, touží po tomtéž. Děti se učí nápodobou. Když pak od raného dětství dítěti nejenže předčítáme, ale občas se také na něco zeptáme, vzniká vztah nejen k četbě, ale upevňuje a rozvíjí se také vztah mezi dospělým a dítětem.

Jak bychom měli „číst“ s úplně malými dětmi?
Knihy pro nejmenší bývají bohatě ilustrované. Opravdu malé děti (asi do tří let) zpravidla jen pojmenovávají věci a činnosti na obrázku a my jim s tím pomáháme, čímž rozvíjíme jejich slovní zásobu. Často vidí něco mnohem dříve v knize než ve skutečnosti (slona, raketu, loď…).

Máte nějaký recept, jak zařídit, aby se dítě na knížku těšilo, pustilo se do čtení s chutí?
Můžeme začít s obálkou knížky – dejte dítěti možnost z obrázku předvídat, o čem asi knížka bude. Když je například na titulní stránce holčička s opičkou a smějí se na sebe, co se asi v knížce bude odehrávat? Podobné otázky můžeme pokládat i během četby. Zjišťujeme, zda dítě čtenému rozumí: Co myslíš, že teď odpoví? – Co teď asi udělá? – Líbí se ti, jak se zachoval? Pokud dítě odpovídá jednoslovně, doptáváme se dál. Když se naučí nad knihou přemýšlet již ve věku, kdy ještě samo neumí číst, je to jen dobře! (Samozřejmě pozor, abychom to s množstvím otázek nepřehnali – všeho jen s citem a mírou!)

Často se rodiče ve spojitosti se čtením setkávají s označením čtenářská gramotnost. Co si pod tím mají představit?
Nejobecněji řečeno se tím myslí, že dítě nejenže rozumí tomu, co čte, ale umí číst i mezi řádky – domýšlí i to, co v textu není vysloveně napsáno, umí odpovědět na jednoduché otázky. Dále si dítě dovede třeba jen z malého úryvku představit, jak se teď asi postava cítí. Nebo třeba z popisu dětského pokoje dojde k závěru, jak asi hrdina tráví svůj volný čas.

Jak moc s rozvojem čtenářství pomáhají školy?
Je čím dál více škol, kde jsou samozřejmou součástí výuky čtenářské dílny, v nichž si každé dítě čte knihu dle vlastního výběru a pak o ní hovoří s ostatními. – Jsou-li dílny pravidelné, minimálně jednou týdně, vzniká přímo ve třídě čtenářské společenství, děti si začnou doporučovat knihy navzájem.

Dá se říci, co dnešní děti rády čtou?
Zjišťujeme, že kromě několika málo „věčných titulů“ (ty nás pak spojují i mezigeneračně) děti milují především knihy současných autorů, knížky, které voní novotou. Vysvětluji si to tím, že spisovatelé dříve než kdokoli jiný reflektují skutečné potřeby nejmladší generace – jsou dobrými pozorovateli a vědí, jaká dobrodružství chtějí dnešní děti zažívat.

Nabídka dětské literatury je velmi různorodá. Podle jakého klíče mohou rodiče knihy vybírat?
Klíčem k výběru knihy je jejich vlastní dítě. Rodiče sami přece nejlépe vědí, o co má jejich dítě zájem. Jsou to vlaky? Napínavé příběhy ze života? Princezny? Odtud je dobré s výběrem začít. Nejlepší ovšem je, když naučíme děti, aby si svou četbu vybíraly samy. A ještě něco bych ráda dodala. Pro děti, které mají se čtením technické potíže, můžeme zkusit také poslech. Velké množství knih existuje v podobě audioknih. I ty mohou uspokojit touhu po příběhu, vedou děti k soustředění.